Srí Lanka

Dnes odpočinkově a to mém výletu na Srí Lanku.
Nevím, jestli jsem se tu nějak zaobírala tím, jak fungujou naše "dny volna" a dny "odpočinku" mezi jednotlivýma letama, takže to krátce vysvětlím. Pokud máme let, který má čas odletu mezi 00:00 a 7:00 pak musíme mít legálně den odpočinku před tím – Rest. Pokud přilítáme do Dubaje mezi 23:30 a opět behem dne od rána, pak se ten den příjezdu stává odpočinkem. Pak máme klasické dny volna – Days Off. Rozpis letů = Roster, dostáváme výdycky na měsíc dopředu kolem 24 dne v měsíci, takže do tej doby vlastně nevíme co a jak to bude. Trocha adrenalinu neuškodí, že. Někdy máme třeba jen Rest po letu a hned další den letíme znova, jindy se nakupí 3 Days Off. Jako mě. Ktomu se na začátku přidal Rest po letu z Dusseldorfu a máme tu 4 dni na ejchuchu!
Pro představu část únorového rosteru. První BKK má odlet 15:20 a přílet 6:10 ráno takže zabírá dni 3.-5. 6 je Rest protože druhý BKK má odlet 3:30 v noci, čili povinně musím mít odpočinek.

Jakmile mi vylezl Roster ven, zapojila jsem šedé buňky mozkové a vymejšlela, kam bych se podívala. Ano, mohla jsme letět domu, ale vzhledem k tomu, že jsem dostala dvakrát PRG, jsem tuto možnost odkrouhla. Vylezla z toho Srí Lanka, protože tam lítáme 4x denně a je to jen 4,5 hodinový let. Šup sem šup tam, ubytování zarezervováno, itinerář hotov, vlak do vnitrozemí zarezervován. Uf. Domu jsem svoje výletění ani nekomunikovala, protože to bych se zase dozvěděla spoustu důvodů, proč nemůžu jet. "A sama? A vždyť jsi byla nemocná. Víš jak je to s tou tvou imunitou. No já nevim" Ale aspoň o mě má někdo strach 🙂
Z DUS jsem přiletěla v 6 ráno. Hned jak jsem se dostala z letiště jsem frčela domu, vyměnila oblečení a bagáž a zase jela zpět na letiště, tentokrát jako pasažér. Stihla jsem to tip top na let v 9:40 s mezipřistáním na Maledivách. Dalo mi to dohromady 7 hodin letu, ale upřímě, po mejch cestovatelskejch eskapádách mi 7 hodin v letadle připadá jako brnkačka.
První noc jsem se rozhodla přespat v Colombu, protože už nejel vlak do Kandy – kde jsem turistikovala zbytek výletu. Ubytovna, co jsem si rezervovala nabízela vyzvednutí na letišti, cajk! To se hodí. Čekal na mě pan domácí s řidičem, ukázal mi bankomat a jali jsme se na téměř dvouhodinovou jízdu Kolombem. No nebudu rozvádět do detailů jak probíhala "konverzace" v autě, prostě jsem jen kladla slušné otázky typu "A jakým jazykem tu mluvíte? Jaká je národnost? V kolim musím být na nádraží?" A tak podobně, aby nebylo trapný ticho. Nicméně podle mého názoru 99% místních prostě ještě není připraveno na zápaďácký cestovatele a navíc holky, takže ten #@%&#$# (dosaďte si slovíčko) se do mě asi zabouch či co a kromě věty jako, že mu budu chybět a nabízení mi ruky v domění, že jí asi chytnu (?? a povedeme se ruku v ruce do slunce nebo co) mi pak ukázal otázku napsanou na jeho mobilu, jestli kdyby mě políbil tak bych to akceptovala. BRRRRR!
(V tuto chvíli mum, babička a ostatní se slabým žaludkem padají po stůl, trhají si vlasy, telefonují mi jestli jsem se nezbláznila, valí voči, atp.). Nuž, to jsou prostě úskalí lidí cestujících single a s nima se musíte umět poprat (sand ne nikdy doslova). Mě naštěstí nedělá problém vypakovat otraváky do patřičných mezí, ale slabší povahy by z toho mohly mít trauma. Víc bych se bála agresivních individuí, jako například bezdomovce na záchodkách při mém studijním pobytu v Rakousku. Paradox.
Po noci zamčená v pokoji s gekonem co rejdil v igeliťáku s jablkama jsem se brzo ráno odebrala na blízkou vlakovou stanici Fort s myšlenkou, že tomu pseudo Inďákovi to v internetových referencích teda nedaruju. Jakmile jsem byla uprostřed nádražního ruchu, vše bylo (prozatím) zapomenuto. Vlaky v cizích zemích mi způsobujou takový zvláštní potěšení. Dětství jsme se ségrou trávily mezi kolejema nebo na mašině, asi to v nás zanechalo celoživotní následky a vlakové pouto. Nebo nám táta dával nějaký drogy. Asi tér do čaje.
Cesta vlakem z Kolomba do Kandy je nádherná. nejdřív se trať prodírá kolem slumů na okraji města a pak se klikatí nížinama, políčkama a pralesama až začně sotupat víc do hor, kde se naskytnou neskutečný výhledy. Lidi ve vagonech třetí a druhý třídy visí z vlaku ven, po cestičkách chodí místní vesničani v sárí, ve škarpě mezi silnicí a kolejema se koupe krokodýlek. Idylka.

Pro cestovatele co nemají tolik času na objevování Srí Lanky a nechtějí se válet na plážích je Kandy celkem dobrá volba. Lze se odtud podívat do Sloních "sirotčinců", vlakem k nejvyššímu vrcholu Adam’s Peak nebo starých chrámovým ruinám, kromě Budhy a Chrámu Budhova zubu, co se nachází přímo v Kandy. Dozvěděla jsem se pár zajímavých věcí o budhismu, ztratila a zase se našla v chráněné části pralesa, usmlouvala sukni za pár šupů, vyšlapala do kopce k bílému Budhovi, vozila se tuktukem a koupala slona. A náhodou objevila železniční muzeum. Tuktukáři jsou šílenci a jezdí s těma vozítkama jak blázni, ale je levná a zábavná varianta dopravy. Celodenní ježdění s tuktukářem po slonech, Spice garden, továrně na čaj, muzeu (sloni vzdáleni 30 km) mě stálo 250 Kč. Zastavil kde jsme chtěli a na nádraží předběhl celou frontu plnou turistů a koupil mi v okýnku lístek zpátky do Kolomba abysme dlouho nečekali.

Za tenhle last minute výlet jsem ráda, byla to zase jednou zkušenost. Země má co nabídnout, je toho ještě spousta co vidět, ale nějakou dobu mě tam nikdo nedostane, protože mentalita jejích obyvatel mě irituje. Je vidět, že už si zvykli na přijíždějící turisty, ale jsou ve fázi "my proti vám". Přišlo mi, že vás vlastně nevidí rádi, ale snaží se vás vyždímat o chechtáky jak jen to jde. Na ulicích jsou otravní, mají na vás komentáře a nějak z nich neni cítit ta samá upřímnost co z obyvatelů východní Asie. Korea a za ní Thajsko jsou u mě zatím na vrcholu žebříčku oblíbenosti, co se týče kombinace příroda_kultura_lidé. Uvidíme jak to bude dál!

Napsat komentář