Byla jednou jedna země. Byla moc moc horká. Bylo tam takový vedro, že lidi byli unavený a nemohli pracovat ani přemejšlet. Když na svět přišla klimatizace, byli z toho všichni tak v rauši, že začali chladit domy, školy, kanceláře, záchody, zastávky, čaje a vůbec všechno. Jen schodiště nechladili. A pak jednou přišla záchrana – Ewoman, a všechno dala dopořádku … Ne, nedala, protože je děsně zimomřivá, takže při každý praxi má na sobě svetr a vestu. Chápete to… svetr v Dubaji :_(.
No nic, to jen tak na úvod jeden můj fyzický poznatek. Skutečně tréninkové prostory pro sevis jsou vychlazené cca na 15 stupňů, protože v kuchyňkách se drží jídlo a pití, se kterým se každý den dělá praxe. Ale než začnu o servisu podrobně, shrňme si co se stalo v uplynulém týdnu – a že toho bylo.
Jednak jsem prošli dvěma dni Security tréninku. Obsahem byly informace o tom jak se jedná třeba s únosci letadla, co dělat, když aerolinka obdrží výhružku, že je na palubě bomba (takzvané B-slovo… nikdy nikdy si na letišti nebo v letadle nedělejte srandu a neřikejte to slovo nahlas, protože nikam nakonec nepoletíte). Co nakonec dělat, když se B věc skutečně najde, a tak podobně. Jeden den jsme strávili v tělocvičně a navzájem si na sobě zkoušeli zneškodňovací techniky. Naše trenérka byla mástryně v taekwondu, Korejka, takže jsem jí aspoň řekla 안녕하세요 a 감사합니다. Nuda ale aspoň něco. Video ani fotky bohužel nemám, protože nám zakázala pořizovat záznamy :(. Navzájem jsme si na sobě zkoušeli najít "pressure points" – tlakové body, citlivá místa na těle, které když zmáčknete tak to teda dost bolí :). Navzájem jsme se spoutávali na židli, v případě zdraví nebo bezpečí ohrožujícího cestujícícho. Ukázali jsme si, a samozřejmě si na sobě všichni vyzkoušeli jak povalit a spoutat stojícího člověka. Rychle, účinně a bolestně. Moje oblíbená technika byla chycení za prst nebo kloub na ruce takovým směrem a tlakem, že člověku způsobí velice nepříjemnu bolest a donutí ho to se otočit, položit na zem… no vlastně cokoli. I tancovat, když budete chtít 🙂
Po Security následoval den Image&Uniform. Zmínila jsem na facebooku, že šlo o pěči o vzhled, vlasy a uniformu a fotky s uniformami jsou odtud. Namáčeli jsme si nehtíky do speciálního voňavěho roztoku, zatlačovali kutikulu, protože se nemá tříhat jak řekl Kenneth (vzhledem a projevem připomínající Lockharta z Harryho Pottera). No byl to rozhodně nejmíň náročný trénink, ale pro většinu holek deprimující, protože si spousta z nás musela nechat vyměnit část uniformy za větší číslo. Například moje sako velikosti 6 (na FB fotkách pro představu), bylo "moc obepínající", takže udělalo pápá a přišlo sako velikosti 8. Prý všechny ztloustneme, takže pak nám budou dobře sedět.
Další den – Nujoum byl odpočinkový den, zaměřený na naše osobnostní předpoklady a péči o zákazníka. Mohli jsme přijít oblečeni ležérně v keckách a triku, dostali jsme luxusní oběd a nakonec lezli na "Mount Emirates". Každý si vybral cestu nahoru – prostě umělá lezecká stěna. Byly k dispozici čtyři způsoby šplhání, kromě toho klasického lezení, a cesta temnou jeskyní. Jeskyni jsem si vzala já a udělala jsem dobře, protože ta stěna byla jak pro děcka. Na konci jsme v koužku vážně hovořili o tom kdo co cítil když stěnu uviděl, co cítil v půlce a co nahoře. Radši jsem mlčela. Spíš mě docela překvapila fyzická zdatnost ostatních obecně, v tomto případě spíš nedostatečná. Ne každý se dostane k lezení, to chápu, ale ono to bylo fakt krátký.
Od minulého čtvrtka jsme v poslední fázi tréninku – Service. Uf. Je to teda záhul. Jestli to vypadalo, že během SEP nás zavalujou informacema, tak tady to platí dvojnásob. Nejde už jen o technické znalosti, nebo o to naučit se jak se správně sestaví občerstvovací vozík (ano, i toto vydá na samostatnou učebnici). Je tu hlavně třeba vysoká míra multitaskingu, čili schopnosti dělat HODNĚ věcí najednou. Prakticky od chvíle kdy pasažéři nastupují na palubu (když pominu všechny aktivity co se odehrály předtím), nastane skrytý kolotoč příprav na uvítací servis (někdo kdo na letu Emirates obdržel horký ručníček?), zabezpečování kabiny, záchodů, kuchyněk, rozdávání hraček dětem, hlášení cestujícím a milion dalších aktivit. Po vzletu to pokračuje prakticky až do přistání.
Během dvou týdnů tréninku na Service máme možnosti si to všechno vyzkoušet na vlastní kůži v simulovaném letu. V tréninkové kabině pro praktické zkoušky – celý vnitřek letadla se vším všudy, hlavně funkční kuchyňkou, připravujeme opravdové vozíky, ohříváme pravdové jídlo, nalíváme opravdové drinky (kromě těch alkoholických 😉 a komunikujeme s ne už tak opravdovými cestujícícmi, protože ty hraje vždycky půlka skupiny.
Už máme za sebou simulovaný let do Dilí a dneska do Karachi. (čili lety kategorie 3 a 2 a ano, pro různé lety se dělá různý servis, takže vozík se sestaví jinak, podávájí se jinak nápoje a tak dále). Půlka skupiny nastoupí jako cestující, my je uvítáme, usadíme podle jejich boarding pasu a začneme kolotoč. Cestující mají "scénáře" – například matka s miminem, nevidomý, samotné dítě, deportovaný člověk, člen Skywards co cestuje často, objednávky speciálních jídel atp. Pro všechny připravíme jídlo a pití a oni si to můžou sníst a spapat. Dneska jsem například měla k snídaní párek, míchaná vajíčka a box se sušenkama, protože jsem hrála dítě :))
Je toho hooodně k zapamatování, ale zase mít náhled do toho jak se dělá opravdu propracovaný systém péče o zákazníka – to je k nezaplacení. Věděli jste, že všechno pití a drinky na palubě jsou zadarmo? Kromě šampusu? Že si můžete dopředu objednat vegetariánské jídlo, jídlo pro dítě, pro diabetika, hindu jídlo, veganské jídlo, jídlo bez laktózy, nebo dort na oslavu narozenin? Zadarmo? Že si můžete namíchat Bloody Mary? Že na letech od 4,40 hod a výš je v kabině Economy třídy tzv. Social area, kde je ovoce a pití, kam se můžete dojít osvěžit a protáhnout si nohy, když se zrovna nedělá servis? No já nevěděla skoro nic. Takže mě teď mrzí, že jsem toho nevyužívala víc 🙂
Ale teď už odlehčeně – v sobotu jsem byla plavat s delfínama. Kdo neviděl foto, ten se podívá vpravo na náhledy fotek z Instagramu a tam uvidí jak jednoho pěkně objímám. Čas strávený s delfínem je krátký, ale myslim, že to docela stálo za to. S delfínem jsme si pohráli, někdo hodil hračku, já si s ním zatancovala, pohladili jsme si ho, dali mu pusinku, dozvěděli se nějaký to info a pak spokojeně strávili zbytek dne v přidruženém aquaparku, kde jsme jezdili hodinu na pneumatice po divoký řece. A to bylo jen jedno kolečko. Já jsem si spália frňák, ale vrstva makeupu naštěstí v neděli většinu skryla.
A protože jste jistě pilní čtenáří, tak tady aspoň jedno extra foto toho mýho "tanečku":
E.