Aneb Výhody firemního benefitu cestování na standby letenku.
Nedávno jsem si psala s jedním známým a v rámci zakončení naší konverzace zmínil památnou větu, kterou pronesl jeho strýc: „Nakonec se vše k dobrému posere.“ Tohle si doufám jednou nechám vytesat na náhrobek.
Minule jsem asi psala, že mě čeká druhá návštěva do DXB, ale ono to nebylo úplně tak navštívění tady, ale spíš svezení se se mnou. Začalo to tim, že moje sestra tak nějak řekla „Já bych docela ještě někam letěla“, prej že aby využila tu slevu na letenku, kterou maji rodinní příslušníci. Tak proč by ne. Najdeme destinaci co se jí bude líbit a kde je co vidět a pofrčí jedna radost. Časově vyhovovala druhá půlka května, já koukla kde švestr nepotřebuje víza a zároveň kam se dá doletět v rozumnym čase a zároveň si užít layover. Kontinentálně se nám líbila Asie a po omrknutí letů na výměnu a obsazenosti kabiny padlo rozhodnutí – Hong Kong.
Než ale začnu s vyprávěním, je třeba vyjasnit jak funguje systém tohoto benefitu tzv. standby letenky. Společnost nám jako zaměstnancům nabízí možnost cestovat za sníženou standartní cenu letenky, nikoliv zadáčo jak si spousta lidí myslí. Máme dva typy, jedna potvrzená letenka, pokud se zabookuje včas a druhá je standby, což je ta nejlevnější varianta. Standby znamená doslova pohotovost. Čili tak trochu nevíte do poslední chvíle co se stane. Podmínkou standby letenky je, že v letadle prostě musí po všech ostatních pasažérech, který zakoupili normální letenku, zůstat místo. Nejde jen o místo v kabině economy, protože odtud se můžou pasažéři upgradovat i do business class a z business do první třídy. Ovšem pokud je let přebookovaný, tyhle upgrady se dějou až v posledních pár hodinách před odletem.
Dejme tomu, máme situaci Á: Evana se dívá na odlet do Prahy zítra ráno. Economy třída má kapacitu 426 a je zabookováno jen 250 míst. Cajk, řiká Eva, tam se dostanu. Bookne si standby letenku, vidí, že na standby je tam ještě dalších 15 lidí, ale všichni se do letadla dostanou. Ještě večer dostane potvrzení smskou, že se dostala a jupijej, ráno frčí na letiště a hurá na svíčkovou domu.
Pak máme situaci Bé: kapacita opět 426, ale je zabookováno 440! Olala. Evana koukne kolik míst zbývá v business a první třídě, provede složité kalkulace jedna+jedna a zjistí, že i po upgradech zbyde jen pár míst. Řekne si, že to zkusí. Bookne letenku a ráno jde s kufrem na letiště. Na přepážce jen pro nás je tabule, která u všech jmen lidí, který letí na standby ukazuje zelený, žlutý nebo červený kolečko, to se ale změní nejdřív hodinu před odletem. Probíhají upgrady, přesouvají se lidi mezi třídama, někdo se nedostaví, někdo zabookuje na poslední chvíli a ejhle – zelená! Evana hází kufr na pás a letí jako vítr terminálem na svíčkovou.
Situace Cé: Tatáž čísla jako v situaci Bé, akorát se objeví červneje puntík a Evana si to štráduje do zpět do písku, protože neletí nikam. Proč? Možná se dostal přednostně někdo senironější z posádky, kdo byl na standby, možná přidali pasažéry z jinýho letu, možná někdo koupil letenku na poslední chvíli, možná Evana neumí počítat.
Občas je to ruleta, co vám budu povídat.
Samozřejmě, že jsem nechtěla aby moje drahá sestra procházela tímto kolotočem, když navíc poletí rovnou z Prahy a přejde jen na odlet ve 3 ráno do HKG, takže jsem se dopředu dívala na naplněnost letadla. Dva dny předem se ukazovaly čísla v economy 380 z 427. V poledne před odletem už to bylo 445 z 427. O-ou.
Problémem bylo, že během dne se ještě objevilo 30 lidí na standby – zřejmě cestující, co nestihli předchozí spojení a my jsme byly v rejži. Já místo abych spala na let jsem ve stresu, Lenislava, co letěla z ČR ve stresu. Čísla se měnily každou hodinu a my nevěděly jestli poletim jen já a ona skejsne v DXB nebo poletíme obě nebo co. Naše rozhovory odpovídaly vysoce spirituálnímu stavu očekávání verdiktu:
No nebudu vás napínat. Sice čekala před gatem do tý poslední hodiny před odletem, kdy já už jsem byla v letadle a cpala se vajíčkem na tvrdo, ale DOSTALA SE a my se mohly s letadlem plnym číňanů vnést vstříc dobrodružství. (Číňana od Hongkongčana poznáte tak, že neumí anglicky, nosí v letadle hotelový pantofle a pak je tam nechá, pořád chce jen „hot vota“, bere vám víno z vozejku aniž by se zeptal a pak ho vrací téměř plný).
Toť vše k našim levným letenkám. V Hong Kongu jsme hned po příjezdu do hotelu odhodily guféra, zakoupily tradiční egg tart – vaječný dortíček (dost podobný mají v Portugalsku) a vypravily se osedlat si dvoupatrovou tramvaj. Prošly jsme „starou“ část města, projely se tramkama, odmítly vystát čtyřhodinovou frontu na lanovku na Victoria Peak, zakoupily mírně pálivé pouliční pochoutky a zašly za zbytkem crew do skybaru. Druhej den podnikly druhý, úspěšný pokus výjezdu na Victoria peak a pak jsem dovezla Lenu metrem na bus k Tian Tan budhovi. Já se vrátila k hotelu a po zakoupení matcha sušenek odpadla na hotelu. Lena se naštěstí v horách u budhy neztratila a vrátila se mi, takže jsem mohly vesele letět do DXB, tentokrát bez stresu.
A za rohem je další volno a pak brzo nová destinace – OSL.
Pa.