Ze života v oblacích

Palubní deník: den XY (Editováno kvůli prasopsaní) Uběhl zase skoro měsíc, stalo se spoustu věcí a když je chci zapsat na internety tak si náhle nemůžu nic vybavit. Ach jo. Vezměme to teda pěkně popořadě, ono se to v tý hlavě někde určitě skovává. Naposled jsem měla menší pauzu kvůli zákeřnému onemocnění zvaném rýmička. Ale […]

Konec listopadu a já jsem se nějak někde zapomněla. Jo už vim, v Dublinu – to byl můj následující let po tom tajtrlíkování v Sydney a Dublin taky způsobil, proč jsem byla tak dlouho v limbu. Přiznejme si to, prostě jsem tam v tom krásnym irským městě na tom jejich neskutečně čerstvým studeným vzduchu nastydla […]

Původně jsem tenhle post chtěla nazvat "26 mrtvých hlav", ale to by to možná přineslo více nedorozumění a nežádanou pozornost, nicméně ty hlavy maji smysl, jenž vysvětlím později. Jak je patrno na mém rosteru, byla jsem povolána do služby na multisektorový let do Sydney, odtud do Aucklandu, pak zpět do Sydney a domu do Dubaje. […]

Čágo bélo, kluci a holky. Ani jsem se nenadála a jsem zpátky z Londýna a je konec října. A s koncem každého měsíce přichází dvě události, na který se všichni třesou jako na Vánoce – výplata a zveřejnění rosterů na další měsíc. Většina posádky se před koncem měsíce finančně hroutí, což moc nechápu, takže pro […]

Olala, to je doba co jsme se s blogem neviděli. S nepravidelnou pracovní dobou ten čas běží tak nějak jinak. Poslední let jem zmínila do Mnichova – tam jsem se podívala pak ještě jednou, ale počasí už tolik nepřálo, protože přišel podzim jaksepatří. Pršení a 7 stupňů mě přesvědčilo o návštěvě hotelový posilovny a bazénu […]

Jsem zpět mezi živými! S prvním letem na ostro jsem mírně ztratila pojem o čase. Od teď se se mnou musí komunikovat v datumech, protože nemám páru co je za den. Například teď se cítim jako v neděli, ale kalendář ukazuje středu…hmm. Všichni lidi z posádky říkaji, že tak to je. Pohybujeme se v meziprostoru, […]

Tak. Dva měsíce uběhly zároveň rychle jako voda, ale vzhledem ke všem možným zážítkům se cítim jako kdybych prožila druhej život. Za dva měsíce se naše batch hodně stmelila, i samotní trenéři s náma rádi pracovali, protože jsme byli hodně proaktivní a vůbec s náme je prostě sranda :). Dokončili jsme všichni úspešně dva týdny […]

Byla jednou jedna země. Byla moc moc horká. Bylo tam takový vedro, že lidi byli unavený a nemohli pracovat ani přemejšlet. Když na svět přišla klimatizace, byli z toho všichni tak v rauši, že začali chladit domy, školy, kanceláře, záchody, zastávky, čaje a vůbec všechno. Jen schodiště nechladili. A pak jednou přišla záchrana – Ewoman, […]

Palubní deník, den třicátýšestý (teprv??) Uplynulý týden přinesl mnoho zásadního. Celá naše batch úspěšně zakončila GMT trénink, všichni jsme splnili assesmenty na aplikaci Epipen (injekce pro anafylaktický šok) a masáž srdce s dýcháním v poměru 30:2 (už z toho degeneruju), plus závěrečný test. Navíc jsme si zkoušeli přímo snénáře v simulátoru, protože když vám někdo […]

Upozornění: tento článek neobsahuje žádné zásadní informace, pouze mělké (nebo plytké, jak by řekla paní C) filosofické myšlenky. Víkend. Ve čtvrtek jsme úspěšně ukončili 3 týdny SEP tréninku = intenzivního šprtání, simulátorů, hasicích přístrojů, assessmentů a testů, z nichž jsem skórovala 100%, 98% a 94% (ještě že to skončilo, vidim tak klesající trend). K obědu […]