Jak na nový rok, tak po celý rok. A proto jsem na nový rok dělala co? Letěla na druhý konec světa!
Můj první let tohoto roku se odlepil od matičky Země v 02:23, 1.1.2016 – čili pro mě to znamenalo být v 00:23 na letišti a opouštět obydlí těsně před půlnocí, kdy se to všechno připravovalo na megaohňostroj na Burj Khalífě, jenž byl ovšem předčen ohnivou show na hotelu The Address hned vedle, který teď vypadá jako vánoční františek po akci. No abych nezabíhala do detailů, letěla jsem do Sydney na 30 hodinový layover a pak zpět do Dubaje, čili žádný multisektor.
Mezi "svátky" jsem měla tři dni volna, což jsem využila k tréninku na koních a hlavně jsme si s Majou zajely do pouště na nádherou ranní dvouhodninovou vyjížďku. Cválat v poušti je pro mě nová zkušenost a rozhodně to stálo za to. Koně byli čerství a natěšení a my taky. Žlutá krajina kolem pěkně podtrhovala atmosféru, třešničkou na dortu pak byli velbloudi hrabající se v hromadě odpadků. Naše průvodkyně nám prozradila, že rádi požírají papírový krabice, což se ukázalo jako pravdivé tvrzení, když jeden z nich zvedl hlavu a z tlamy mu trčel cár rozžvejkanýho boxu od pračky. Prý jsou taky občas agresivní vůči koním, ale protože se nepohybujou tak rychle dá se jim jednoduše utéct. Aby bylo jasno, v poušti se velbloudi pohybují samovolně, ale vždycky mají majitele, takže je otázka jestli jsou tu opravdoví divocí. Vlastníci jim svazují přední nohy lanem na volno aby mohli chodit, ale nikam neutekli (když je poblíž silnice). Jinak mnohem dál v poušti jsou na volno úplně. Cena velbloudů se pohybuje kolem 60 000 Dhs a výš. Prozradím vám, že kurz koruny k dirhamu je 6,7. Ano.
Po návratu ze Sydney jsem měla snad jen dvě hodiny na spánek, protože jsem šla v 7 večer na letiště vyzvednout rodinkůůů! Jupijej, máti, táti, "bratranec" a jeho mamka. Podařilo se mi je všechny nalifrovat ke mě do apartmánu, ačkoli to není normálně dovoleno, ale náš byt je velikej a místa bylo habaděj. Protože jsem zažádala o 5 dní volna a dostala je, mohla jsem s nima strávit téměř celej týden. Ačkoli se to nezdá, v Dubaji se dají podnikat i zajímavý věci, ne jen chodit po někonečně nekonečným nákupním centru Dubai Mall (toho místo mi nahání hrůzu, promiň, Palladium, že jsem tě neměla ráda). No naplánovala jsem nám prohlídkustarého města a souků kolem Bur Dubai a zátoky Dubai Creek, návštěvu muzea v Al Fahidi Fort, který je mimochodem moc povedený. Převoz na lodičce abra za jeden dirham, čtvrť Bastakiya, Heritage House a jídlo v arabský restauraci u něj. Mají tam i tradiční majlis se sezením na zemi, ale staří rodičové by se pak už nikdy nezvedli, tak jsme šli jako správný turisti na židle.
Další dni výlez na Burj Khalifu, pláž Jumeirah u Burj Al Arab – to je ten barák co vypadá jako plachetnice a zároveň je nejluxusnějším hotelem na světě. Nebo nějak tak.
Taky jsme si vyjeli do Abu Dhabi, podívat se na tu druhou největší mešitu na světě. Je pěkná, ale protože jí vlastně nově postavili, tak nemá žádnou historii. Vůbec Abu Dhabi je postaveno tak, aby udělalo jen ten wow efekt – a to je vše. Ze zástavby trčí mrakodrapy všemožných tvarů a funkcí, jako jeden co se otevírá a zavírá podle pozice slunce. Lidi se jezdí koukat na okruh F1, ale ten mě ani zbytek skupiny nijak významě nepřitahoval. Jó, to kdyby to byl vlakovej okruh tak tam všichni sedíme ještě teď.
Vrcholem bylo zajisté večerní Desert Safari, což jse projížďka v poušti v offroadech po dunách, velice adrenalinová záležitost, ale kdo si rád zaječí, ten to ocení. Bohužel jsme měli smůlu na spolucestující, do auta nám přidali finský pár, přičemž paní by svym objemem potřebovala svoje vlastní vozidlo. Když se řidič v jednu chvíli pokoušel o trik na boku duny a už po třetí jsme sjeli na stranu, tak si pobrouknul, že jsme moc těžký. My jsme nakonec ocenili, že paní seděla aspoň přesně uprostřed auta a byli jsme tak vyvážení. Z mum se vyklubal pouštní botanik, když mezi ječením a zvuky připomínající zvracení hlásila něco jako:
"Ííííííííí….uhmmmmm… jé, podivejte tady rostou nějaký plody! No co to je, to je hezký … Uuuuuuuuhm … uíííí!"
Po horský dráze náš řidič vyklopil v pouštním kempu, kde jsme se po zbytek odpoledne a večera věnovali hrátkám v písku, pití čaje a kávy, nakupování pašmín, pomlouvání bulhraské skupinky svalovců sedící vedle nás, sledování taneční show a jídlu.
Já jsem se někde na větru na pláži nastydla takže jsem poslední den spíš odpočívala a dávala si oraz před nočním letem na Seychelly. S tímto bych se chtěla vrátit k mudrování v jednom z předchozích článků, kde jsem psala jak je nebezpečný lítat s rýmou. Ehm. Ano, je to nebezpečný a velice nepříjemný, když přistáváte a se změnou tlaku se vám zablokuje pravě ucho a vy na něj přestanete slyšet. Bylo mi tak špatně, že jsem na Seychellách většinu času spala. Ucho mi odlehlo celkem rychle, ale rýma a nemoc neodešla. No aspoň můžu říct, že jsem se vyspala v ráji.
Nicméně při přistání zpět do Dubaje se mi zablokovalo pro změnu levé ucho a na něj jsem neslyšela následujících 13 hodin. Povim vám – neni to vůbec příjemná záležitost.
Rýma se mě od tý doby drží a držela se mě celou dobu co jsme měli Refreshers Course – 3 dni zpátky v training college, kde jsme psali testy a dělali různý assessmenty, aby si ověřili, že jsme během naší zkušební doby skutečně makali a znám,e všechny sekvence servisu na palubě, víme jak sestavit bar, jak si poradit se situací na palubě a vůbec všechno možný. Včera to zakončili monstrózní Graduation ceremonií, kde jsme obdrželi diplomy a stali se prostě plnohodnotnými zaměstnanci.
Fotky jsem dala na fejsbůk zde https://www.facebook.com/Evawasthere/
No a abych se taky trochu pochválila, pár lidí dostalo extra ohodnocení od svých manažerů za "going beyond and above expectations", za něco co udělali pro cestující na plaubě.
Zde mi naše největší šéfka všech šéfů předává dáreček, který pravděpodobně poputuje mojí neteři, ale to si ještě rozmyslim.
A tímto se uzavírá kapitola "Probation". Zkušební doba končí a já můžu začít vesele vyměňovat lety s ostatními, můžu cestovat kamkoli budu chtít ve dnech volna, můžu rodině kupovat letenky a vůbec využívat benefity. Kam bych se mohla zaletět mrknout … hmmm třeba skalní město Petra v Jordánsku, to by šlo.